Kniha radosti a životního optimismu, psaná jako dílo oddechu po „Janu Kryštofovi“. Rok dobrého Burgunďana Colase Breugnona, rok tragický, kdy našemu hrdinovi zemře žena, kdy vyhoří a přijde o většinu svých uměleckých prací, nakazí se morem a nakonec si zlomí nohu. Ale Colas miluje po galsku život a také jej učí milovat. Sám pak takto účtuje: „Že nic už nemám? Ne, už žádné starosti. Aspoň mne nic netíží. Nikdy jsem se necítil tak čilý, svobodný a nikdy se tak volně nevznášel po proudu svého rozmaru.“.
